NORMANDIE 1944/2004
20.06.2004 | T C H
V červnu 2004 uplynulo 60 let od vylodění spojeneckých jednotek na francouzském pobřeží v Normandii. Byla tak otevřena druhá fronta, která významnou měrou přispěla k ukončení druhé světové války a k porážce fašismu. Vzpomínkových akcí jsme se chtěli osobně zúčastnit a vyjádřit tak poděkování těm, kteří osvobozovali i naši zemi. Mezi jinými to byli právě příslušníci 90. pěší divize „Tough ’Ombres“, jejíž dva prapory se 6. června 1944 vylodily na pláži UTAH. Po těžkých bojích ve Francii a v Německu pak vojáci této divize jako vůbec první Američané vstoupili v dubnu 1945 na území bývalého Československa.
Dlouho připravovaná cesta začala 2. 6. 2004, kdy jsme se z výchozího bodu ve Strážném v 5 hodin ráno pohnuli směrem k hranici s Německem a po nonstop jízdě přes Dieppe a Le Havre jsme na druhý den dorazili do Normandie. Naším prvním cílem byla vyloďovací oblast UTAH, seskokové zóny 82. a 101. AB a místa bojů 90th Inf. Div. Vzhledem k tomu, že jsme měli možnost bydlet přímo v Carentanu (díky Jean-Marie!), prozkoumali jsme podrobně celou oblast včetně muzeí, výstav a historicky významných míst. Za pozornost rozhodně stály i burzy vojenského materiálu. Na té v Sainte-Mere-Eglise bylo prostě úplně všechno. Vyhýbajíc se přílišným oficialitám, postupovali jsme pak v následujících dnech přes OMAHU do sektorů GOLD, JUNO a SWORD. Nakonec (11. 6.) jsme navštívili slavný Pegasus Bridge a přilehlé muzeum v Bénouville. Po celou dobu nám bylo místní obyvatelstvo velmi přátelsky nakloněno, navázali jsme mnoho nových mezinárodních kontaktů. Pršet začalo až v posledních dvou dnech.
(1.–12. 6. 2004)
Pláž UTAH, 3. 6. 2004. Sektor, ve kterém se 6. 6. 1944 vylodily i jednotky 90. pěší divize si (na rozdíl od OMAHY) zachoval svůj původní ráz. Pláž lemuje mnoho bunkrů a zbytků opevnění.
Replika dřevěné válečné bedny na Coca-Colu naplněná téměř původními láhvemi budila všude zaslouženou pozornost.
Krátká zastávka v Ste. Marie-du-Mont. Městečko bylo zaplněno válečnými vozidly a spojeneckými vojáky jako před šedesáti lety. Pro architekturu celé oblasti je typickým stavebním materiálem kámen. Duchovní i světské stavby dokonale ladí s krajinou.
Bocage - typická krajina s živými ploty je stejná jako v roce 1944. Muž pod jeepem (Le Bosch) není mrtev, leč v seskokové zóně 82nd AB Div. fotografuje našeho manekýna oděného pro tento den do výsadkářského.
Le Bosch se nechal zvěčnit v muzeu v Ste. Mere-Eglise. Na jeho tváři je již uvolněný smích, ale cestou do Normandie se proslavil neustálým zvracením do helmy... V pozadí slavná kostelní věž se zavěšeným parašutistou.
Dělostřelecká baterie umístěná mezi vesnicemi St. Marcouf a Crisbecq znepříjemňovala vyloďování na UTAHU až do 12. 6. Obrovský komplex je nyní v soukromých rukou a v posledním roce bylo vynaloženo značné úsilí uvést celý okolní terén do původního stavu.
Obranné postavení u baterie v Azeville. Před deseti lety nebylo myslitelné, aby se v oblasti objevil byť jen jediný německý voják (o vozidlech nemluvě). Letos to bylo již zcela běžné.
Seskok několika set amerických a francouzských parašutistů v okolí Ste-Mere-Eglise. Tuto působivou podívanou jsme měli možnost sledovat ze zahrady zámečku, na který jsme se drze vetřeli přes několik policejních kordonů.
Na rozdíl od podobných výstav pořádaných u nás se v Carentanu objevila v hojném počtu i těžká technika. Vozidla pak odpoledne projížděla městem a vesele ničila asfaltový povrch vozovek. Nikomu to ale nevadilo.
Kuriozní příhoda v ulicích Carentanu. Sherman vlevo byl po zhasnutí motoru pomocí ocelového lana „roztažen“ svým kolegou. Motor naskočil, a kolona pokračovala v jízdě, při které kusy asfaltu létaly vzduchem.
Na přehlídce se objevil i generál G. Patton. S naleštěnou helmou a se svými „bílými“ kolty pozdravoval jásající davy.
Velmi silným zážitkem bylo setkání s veterány 90. pěší divize v městečku Périers. Byli velmi vstřícní a mohli jsme jim osobně poděkovat za jejich účast na osvobozování ČSR. Připomeňme alespoň Harryho W. Harveye, rota D, 359th Inf. Reg., který se dostal až do Klatov.
Zřejmě nejtvrdší boje v Normandii podstoupili „Tough ’Ombres“ na kopci Mont Castre. V červenci 1944 zde bojovali proti dobře zakopanému nepříteli v těžko přístupném terénu. Místní křoví bylo vzhledem k ostrým - jakoby ocelovým - trnům téměř neprostupné.
Pláž OMAHA, úsek Dog Red, 7. 6. 2004. Na této pláži utrpěly americké jednotky těžké ztráty a jejich postup byl dočasně zastaven.
Muzeum u OMAHA BEACH. Před budovou muzea stojí „Long Tom“ - dělo ráže 155 mm postupem doby zaasfaltované pod úroveň parkoviště. Uvnitř mimo jiné naleznete velmi dobře zachovalý Higginsův člun, slavné to vyloďovací plavidlo, vyrobené z mahagonové překližky.
Setkání s veteránem z 29. pěší divize na Omaze. Pan Aruben Downer absolvoval vylodění v první vlně. Druhý zleva náš francouzský přítel Jean-Marie, kterému vděčíme za mnohé.
Naprosto zdevastovaná krajina u Pointe-du-Hoc vypovídá o nepředstavitelné palebné síle, které byl tento kousek země vystaven. Celkem zde bylo svrženo 10 kilotun výbušnin, což odpovídá síle atomové pumy nad Hirošimou.
Historická část Bayeux s výhledem na katedrálu. Při návštěvě města si nenechte ujít slavnou tapiserii. Tento 50 cm vysoký a 70 m dlouhý předchůdce komiksů z 11. století popisuje invazi Viléma Dobyvatele do Anglie.
Pegasus Bridge byl cílem brilantní akce britských výsadkářů pod velením maj. Johna Howarda, kteří zde přistáli v kluzácích typu Horsa dvacet minut po půlnoci 6. června 1944. Po krátkém boji vyřadili německou obranu a čekali na příchod posil.
